V jiných domácnostech příliš neřešíte nábytek. Je zkrátka hezký, nebo ošklivý, praktický nebo neforemný, moderní či starý. U Tomáše Třeštíka má židle, stůl i hrníček své jméno a příběh. A Tomáš tyto příběhy s radostí vypráví. Jeho vztah k věcem není standartní a sám to ve své knize Po povrchu přiznává. Výhodou je, že se jeho vášeň pro materiálno a design snoubí i s dobrým vkusem. Svůj dům 

i pražský byt tak používá jako malířské plátno, na kterém vytváří zajímavá zákoutí, kde se potkávají designové kousky českých i zahraničních tvůrců. Za mnohé zaplatil velké peníze, jiné získal na základě letitých spoluprací 

s oblíbenými značkami.​ „Miluju hezké věci a potřebuji se jimi obklopovat. Vytvářím si určitý mentální prostor, kde ji mi dobře. Mám kolem sebe mraky šikovných lidí, jejichž práci obdivuji a rád se na ni dívám. Mám pocit, že to nejen kultivuje prostředí, ale i samotného člověka, když je 

s takovými věcmi v každodenním kontaktu. Pražský byt je až manicky přeplněný, tak jsem chtěl Vyžlovku tak nějak zklidnit, dát na každou stěnu jednu fotku. A vidíte, už se to tu začíná plnit. Asi je to nějaká diagnóza, ale zkrátka nesnáším bílé stěny.“