Velikonoce na Mikulovsku

Velikonoce na Mikulovsku

Texty: Mgr. Josef Šuba Kresba: Darina Moravanská © Regionální muzeum v Mikulově 2021

K Velikonocům na Mikulovsku patřily Velikonoční jízdy (Osterreiten). Začaly se objevovat ve dvacátých a třicátých letech 20. století a jejich pořádání měl obvykle na starost tělovýchovný spolek Turnverein. Jezdci se k Velikonoční jízdě scházeli brzy z rána, často ještě před mší, nejčastěji přímo před kostelem. Tam dostala celá skupina požehnání od faráře. Zároveň jezdci převzali ozdobený kříž, s nímž pak vyrazili na jízdu okolo všech polí a vinohradů. Symbolicky tak nesli boží požehnání po celém obecním katastru. Velikonoční jízda v Perné

Velikonoční pondělí patřilo obchůzkám (Eierschenken). Školáci obcházeli už od brzkých ranních hodin po staveních a hlasitě se dovolávají červených vajec. Oblíbená byla říkanka, kterou lze volně přeložit jako: "Tetičko, tetičko, dejte mi červené vajíčko" (Basl, Basl, gebt´s ma a rots Oa!). Na rozdíl od oblastí s českým obyvatelstvem se na Mikulovsku zvyk obřadního vyplácení pomlázkou z vrbového proutí příliš neuchytil. Doložen je především z obcí na českoněmecké jazykové hranici, např. z Lednice, nebo u moravských Chorvatů. V některých obcích na koledu chodívali chlapci i dívky společně a děvčata si své pomlázky zdobila pestrými mašlemi, vpletenými přímo mezi vrbové proutky.

O Velikonoční neděli se v domácnostech dokončovaly poslední sváteční přípravy, k nimž patřilo i pečení velikonočního pečiva. Na Mikulovsku se připravovaly tzv. Wuttplatzkn, tenké kulaté oplatky o průměru asi 15 cm, na nichž si pochutnávaly hlavně děti. Pekly se z řídkého těsta připraveného jen z mouky a vody, které se lilo do kruhové železné formy. Rychle se zmáčklo a dopékalo se nad otevřeným ohněm. Oplatky se pak mohly sladit např. medem.

Velmi starou tradicí s kořeny už ve středověku, bylo svěcení pokrmů v kostele o velikonoční neděli. Na Mikulovsku přinášeli lidé ke svěcení červeně či jinak obarvená vejce, méně často pak nejrůznější pochutiny, jako např. šunku.

Na Mikulovsku se velikonoční vejce tradičně barvila na červeno, teprve od počátku 20. století se začaly objevovat i další barvy. Na zeleno se barvilo špenátovými listy, na hnědo zase cibulovými slupkami, další barvy se kupovaly. Vejce se zdobila velmi jednoduchým motivem, mnohdy však zůstávala nezdobená. Mladá děvčata chystala pro své chlapce červená vajíčka, ozdobená krátkým milostným veršíkem, a chlapci si pro ně v některých obcích přicházeli pod dívčino okno už během noci z neděle na pondělí. Postupně tato vejce s vyznáním lásky nahradily čokoládová vajíčka. červené vejce ze sbírek Regionálního muzea v Mikulově

K Velikonočnímu pondělí patřily dětské velikonoční hry. Jejich principem bylo strefovat se do vejce, vítězem se stal hráč, kterému vejce vydrželo nejdéle neporušené. Někde se do vejce házelo mincí, jinde se šlo vejci proti sobě, špička proti špičce. Vítězi patřilo vajíčko s probitým otvorem do skořápky. Z Dolních Věstonic či Pavlova máme doloženo hledání vajec v zahradách. Děti věřily, že jim je tam schoval velikonoční zajíc.

Velikonoce bývaly na Mikulovsku nejdůležitějšími svátky jara, které provázala celá řada lidových tradic a zvyků. Na obrázku z pavlovské návsi se vrátíme asi o sto let zpátky a pokusíme se vám přiblížit, jak takové Velikonoce na Mikulovsku vypadaly. Po kliknutí na modrou lupu se o konkrétním zvyku dozvíte více. A pokud se vám obrázek líbí, můžete si jej poskládat jako puzzle. Odkaz naleznete v pravém rohu.